Page 142
ਪਰਬਤੁ ਸੁਇਨਾ ਰੁਪਾ ਹੋਵੈ ਹੀਰੇ ਲਾਲ ਜੜਾਉ ॥
parbat su-inaa rupaa hovai heeray laal jarhaa-o.
ਭੀ ਤੂੰਹੈ ਸਾਲਾਹਣਾ ਆਖਣ ਲਹੈ ਨ ਚਾਉ ॥੧॥
bhee tooNhai salaahnaa aakhan lahai na chaa-o. ||1||
ਮਃ ੧ ॥
mehlaa 1.
ਭਾਰ ਅਠਾਰਹ ਮੇਵਾ ਹੋਵੈ ਗਰੁੜਾ ਹੋਇ ਸੁਆਉ ॥
bhaar athaarah mayvaa hovai garurhaa ho-ay su-aa-o.
ਚੰਦੁ ਸੂਰਜੁ ਦੁਇ ਫਿਰਦੇ ਰਖੀਅਹਿ ਨਿਹਚਲੁ ਹੋਵੈ ਥਾਉ ॥
chand sooraj du-ay firday rakhee-ahi nihchal hovai thaa-o.
ਭੀ ਤੂੰਹੈ ਸਾਲਾਹਣਾ ਆਖਣ ਲਹੈ ਨ ਚਾਉ ॥੨॥
bhee tooNhai salaahnaa aakhan lahai na chaa-o. ||2||
ਮਃ ੧ ॥
mehlaa 1.
ਜੇ ਦੇਹੈ ਦੁਖੁ ਲਾਈਐ ਪਾਪ ਗਰਹ ਦੁਇ ਰਾਹੁ ॥
jay dayhai dukh laa-ee-ai paap garah du-ay raahu.
ਰਤੁ ਪੀਣੇ ਰਾਜੇ ਸਿਰੈ ਉਪਰਿ ਰਖੀਅਹਿ ਏਵੈ ਜਾਪੈ ਭਾਉ ॥
rat peenay raajay sirai upar rakhee-ahi ayvai jaapai bhaa-o.
ਭੀ ਤੂੰਹੈ ਸਾਲਾਹਣਾ ਆਖਣ ਲਹੈ ਨ ਚਾਉ ॥੩॥
bhee tooNhai salaahnaa aakhan lahai na chaa-o. ||3||
ਮਃ ੧ ॥
mehlaa 1.
ਅਗੀ ਪਾਲਾ ਕਪੜੁ ਹੋਵੈ ਖਾਣਾ ਹੋਵੈ ਵਾਉ ॥
agee paalaa kaparh hovai khaanaa hovai vaa-o.
ਸੁਰਗੈ ਦੀਆ ਮੋਹਣੀਆ ਇਸਤਰੀਆ ਹੋਵਨਿ ਨਾਨਕ ਸਭੋ ਜਾਉ ॥
surgai dee-aa mohnee-aa istaree-aa hovan naanak sabho jaa-o.
ਭੀ ਤੂਹੈ ਸਾਲਾਹਣਾ ਆਖਣ ਲਹੈ ਨ ਚਾਉ ॥੪॥
bhee toohai salaahnaa aakhan lahai na chaa-o. ||4||
ਪਵੜੀ ॥
pavrhee.
ਬਦਫੈਲੀ ਗੈਬਾਨਾ ਖਸਮੁ ਨ ਜਾਣਈ ॥
badfailee gaibaanaa khasam na jaan-ee.
ਸੋ ਕਹੀਐ ਦੇਵਾਨਾ ਆਪੁ ਨ ਪਛਾਣਈ ॥
so kahee-ai dayvaanaa aap na pachhaan-ee.
ਕਲਹਿ ਬੁਰੀ ਸੰਸਾਰਿ ਵਾਦੇ ਖਪੀਐ ॥
kaleh buree sansaar vaaday khapee-ai.
ਵਿਣੁ ਨਾਵੈ ਵੇਕਾਰਿ ਭਰਮੇ ਪਚੀਐ ॥
vin naavai vaykaar bharmay pachee-ai.
ਰਾਹ ਦੋਵੈ ਇਕੁ ਜਾਣੈ ਸੋਈ ਸਿਝਸੀ ॥
raah dovai ik jaanai so-ee sijhsee.
ਕੁਫਰ ਗੋਅ ਕੁਫਰਾਣੈ ਪਇਆ ਦਝਸੀ ॥
kufar go-a kufraanai pa-i-aa dajhsee.
ਸਭ ਦੁਨੀਆ ਸੁਬਹਾਨੁ ਸਚਿ ਸਮਾਈਐ ॥
sabh dunee-aa sub-haan sach samaa-ee-ai.
ਸਿਝੈ ਦਰਿ ਦੀਵਾਨਿ ਆਪੁ ਗਵਾਈਐ ॥੯॥
sijhai dar deevaan aap gavaa-ee-ai. ||9||
ਮਃ ੧ ਸਲੋਕੁ ॥
mehlaa 1 salok.
ਸੋ ਜੀਵਿਆ ਜਿਸੁ ਮਨਿ ਵਸਿਆ ਸੋਇ ॥
so jeevi-aa jis man vasi-aa so-ay.
ਨਾਨਕ ਅਵਰੁ ਨ ਜੀਵੈ ਕੋਇ ॥
naanak avar na jeevai ko-ay.
ਜੇ ਜੀਵੈ ਪਤਿ ਲਥੀ ਜਾਇ ॥
jay jeevai pat lathee jaa-ay.
ਸਭੁ ਹਰਾਮੁ ਜੇਤਾ ਕਿਛੁ ਖਾਇ ॥
sabh haraam jaytaa kichh khaa-ay.
ਰਾਜਿ ਰੰਗੁ ਮਾਲਿ ਰੰਗੁ ॥
raaj rang maal rang.
ਰੰਗਿ ਰਤਾ ਨਚੈ ਨੰਗੁ ॥
rang rataa nachai nang.
ਨਾਨਕ ਠਗਿਆ ਮੁਠਾ ਜਾਇ ॥
naanak thagi-aa muthaa jaa-ay.
ਵਿਣੁ ਨਾਵੈ ਪਤਿ ਗਇਆ ਗਵਾਇ ॥੧॥
vin naavai pat ga-i-aa gavaa-ay. ||1||
ਮਃ ੧ ॥
mehlaa 1.
ਕਿਆ ਖਾਧੈ ਕਿਆ ਪੈਧੈ ਹੋਇ ॥
ki-aa khaaDhai ki-aa paiDhai ho-ay.
ਜਾ ਮਨਿ ਨਾਹੀ ਸਚਾ ਸੋਇ ॥
jaa man naahee sachaa so-ay.
ਕਿਆ ਮੇਵਾ ਕਿਆ ਘਿਉ ਗੁੜੁ ਮਿਠਾ ਕਿਆ ਮੈਦਾ ਕਿਆ ਮਾਸੁ ॥
ki-aa mayvaa ki-aa ghi-o gurh mithaa ki-aa maidaa ki-aa maas.
ਕਿਆ ਕਪੜੁ ਕਿਆ ਸੇਜ ਸੁਖਾਲੀ ਕੀਜਹਿ ਭੋਗ ਬਿਲਾਸ ॥
ki-aa kaparh ki-aa sayj sukhaalee keejeh bhog bilaas.
ਕਿਆ ਲਸਕਰ ਕਿਆ ਨੇਬ ਖਵਾਸੀ ਆਵੈ ਮਹਲੀ ਵਾਸੁ ॥
ki-aa laskar ki-aa nayb khavaasee aavai mahlee vaas.
ਨਾਨਕ ਸਚੇ ਨਾਮ ਵਿਣੁ ਸਭੇ ਟੋਲ ਵਿਣਾਸੁ ॥੨॥
naanak sachay naam vin sabhay tol vinaas. ||2||
ਪਵੜੀ ॥
pavrhee.
ਜਾਤੀ ਦੈ ਕਿਆ ਹਥਿ ਸਚੁ ਪਰਖੀਐ ॥
jaatee dai ki-aa hath sach parkhee-ai.
ਮਹੁਰਾ ਹੋਵੈ ਹਥਿ ਮਰੀਐ ਚਖੀਐ ॥
mahuraa hovai hath maree-ai chakhee-ai.
ਸਚੇ ਕੀ ਸਿਰਕਾਰ ਜੁਗੁ ਜੁਗੁ ਜਾਣੀਐ ॥
sachay kee sirkaar jug jug jaanee-ai.
ਹੁਕਮੁ ਮੰਨੇ ਸਿਰਦਾਰੁ ਦਰਿ ਦੀਬਾਣੀਐ ॥
hukam mannay sirdaar dar deebaanee-ai.
ਫੁਰਮਾਨੀ ਹੈ ਕਾਰ ਖਸਮਿ ਪਠਾਇਆ ॥
furmaanee hai kaar khasam pathaa-i-aa.
ਤਬਲਬਾਜ ਬੀਚਾਰ ਸਬਦਿ ਸੁਣਾਇਆ ॥
tabalbaaj beechaar sabad sunaa-i-aa.
ਇਕਿ ਹੋਏ ਅਸਵਾਰ ਇਕਨਾ ਸਾਖਤੀ ॥
ik ho-ay asvaar iknaa saakh-tee.
ਇਕਨੀ ਬਧੇ ਭਾਰ ਇਕਨਾ ਤਾਖਤੀ ॥੧੦॥
iknee baDhay bhaar iknaa taakh-tee. ||10||
ਸਲੋਕੁ ਮਃ ੧ ॥
salok mehlaa 1.
ਜਾ ਪਕਾ ਤਾ ਕਟਿਆ ਰਹੀ ਸੁ ਪਲਰਿ ਵਾੜਿ ॥
jaa pakaa taa kati-aa rahee so palar vaarh.
ਸਣੁ ਕੀਸਾਰਾ ਚਿਥਿਆ ਕਣੁ ਲਇਆ ਤਨੁ ਝਾੜਿ ॥
san keesaaraa chithi-aa kan la-i-aa tan jhaarh.
ਦੁਇ ਪੁੜ ਚਕੀ ਜੋੜਿ ਕੈ ਪੀਸਣ ਆਇ ਬਹਿਠੁ ॥
du-ay purh chakee jorh kai peesan aa-ay bahith.
ਜੋ ਦਰਿ ਰਹੇ ਸੁ ਉਬਰੇ ਨਾਨਕ ਅਜਬੁ ਡਿਠੁ ॥੧॥
jo dar rahay so ubray naanak ajab dith. ||1||
ਮਃ ੧ ॥
mehlaa 1.
ਵੇਖੁ ਜਿ ਮਿਠਾ ਕਟਿਆ ਕਟਿ ਕੁਟਿ ਬਧਾ ਪਾਇ ॥
vaykh je mithaa kati-aa kat kut baDhaa paa-ay.